|
Lhota pod Libčany byla založena Opatovickým klášterem jako dřevorubecká osada kolem roku 1375, když klášter koupil les Trávník mezi Libčany a Osicemi. Po vypálení kláštera roku 1421 byli dalšími majiteli Lhoty Diviš Bořek z Miletínka, od roku 1464 Jiří z Poděbrad a jeho
synové , od roku 1490 páni z Pernštejna a od roku 1560 Habsburkové. Roku 1580 koupil Lhotu císařský hejtman pardubického panství Jiří Škornice Balbín a nechal vyměřit půdorys
nové vesnice ve směru východ – západ 800 m x 80 m ulicovou náves a lánovým způsobem nechal vystavět novou vesnici. Z původních 16 domů vznikla vesnice o 40 domech. Po jeho smrti ( zemřel na mor ) jeho synové prodali Lhotu zpět Habsburkům.
Ve Lhotě se 24.2.1775 narodil v zájezdní hospodě český loutkař Matěj Kopecký. Pokřtěn byl v Libčanském kostele.
V roce 1827 vykoval lhotecký kovář Václav Novotný se svým švagrem kovářem Veverkou z Rybitví ruchadlo, kterým se poprvé oralo v záhumení kovárny v č.p. 4 ve Lhotě pod Libčany.
Hasičský sbor byl ustaven 3.března 1884. Současně byla ustavena čtenářská beseda a knihovna. V roce 1995 byla dána do užívání nová hasičská zbrojnice v objektu bývalé továrny na střešní lepenky.
Školní vyučování ve Lhotě je od roku 1750. Vyučovalo se v různých domech. Dnešní školní budova byla postavena roku 1906. V roce 1960 byla rekonstruována na 3 třídy, školní kuchyň, šatny a sociální zařízení.
Tělovýchovná jednota Sokol byla ustavena v roce 1920. Oddíl kopané je v současné době účastníkem krajského přeboru.
V roce 1900 byla postavena kaple Nejsvětější Trojice, kde jsou pravidelně slouženy mše.
Od roku 1926 bylo dáno do provozu kino, které bylo v letech 1957 – 1959 adaptováno a bylo to první venkovské kino se širokouhlým plátnem na východočeském venkově.
V roce 1934 byl postaven „ Švehlův dům “, kde sídlí obecní úřad.
Zdravotní středisko bylo dáno do provozu v roce 1978. V budově je i poštovní úřad.
Budova mateřské školy byla dána do provozu roku 1982. V přízemí budovy je kuchyň, která vaří obědy i pro občany.
Hlavním zaměstnáním obyvatel bylo zemědělství. V roce 1953 bylo založeno zemědělské družstvo jeho pokračovatelem je v současnosti Agrodružstvo, které hospodaří na katastru 11 obcí.
V roce 2003 byla provedena plynofikace obce.
V roce 2004 bylo dokončeno víceúčelové sportovní hřiště s umělým povrchem a osvětlením.
V roce 2004 získala Lhota pod Libčany od předsedy Poslanecké sněmovny schválení k používání znaku obce a praporu.
V obci aktivně pracují spolky chovatelů a zahrádkářů.
V současnosti dochází k rozšíření obce výstavbou rodinných domů v několika jejich lokalitách . V roce 2006 byla zahájena výstavba splaškové kanalizace s čističkou odpadních vod.
Hubenice
Jméno obce je ze staročeského jména Hubený (jako ubohý, bídný, chatrný, ničemný). Do konce 14. století se obec jmenovala Bídnice. Hubenice byly na zemské stezce vedoucí z Prahy přes Poděbrady, Chlumec, Dobřenice, kolem Osiček a Osic k Hubenicím a dále do Hradce Králové a potom do Slezska respektive na Moravu. Z toho je možné usuzovat, že vesnice je starší než se uvádí v první písemné zprávě.
První písemná zmínka o Hubenicích je z roku 1414, zaznamenává, že ves byla poplatná zemanu Prokopovi z nedalekých Prav. Ale ten se o ni dělil s knězem Václavem Zdislavem z libčanského panství. Prokop téhož roku prodal svůj díl na vesnici Václavu z Čicevsi (Čistěves) i s platy, které mšl v Radovesicích u Chlumce nad Cidlinou.
Když v 15. století rozmnožovali své panství ve východních Čechách Perštejnové, koupili i Hubenice. V roce 1560 prodali Perštejnové svoje Pardubické panství (kam patřily i Hubenice) Maxmiliánu Habsburskému. Habsburkové drželi Pardubické panství až do jeho parcelace tj. do roku 1774. V té době přijali Habsburkové návrh císařského rady Raaba, aby rozparcelovali císařská panství a prodali je sedlákům resp. Chalupníkům, kteří o půdu budou lépe pečovat než aby na ní robotovali. Tak se také stalo a již roku 1774 si sedláci z Hubenic a to Karel Mrštík, Mikuláš Dašek a Jan Berka a chalupníci Václav Horký, Josef Machetka a Jakub Krátký koupili nabízené pozemky. Je možné, že si pozemky koupili i dva baráčníci (podruzi) a to Josef Krátký a Karel Mrštík.
O obyvatelích a dalších osudech vesnice příště.
Ing. František Cvrček
kronikář
|
